TJ Kotva Braník z.s.

Jako každý rok jsme s naší seakajakářskou partou vyrazili druhou říjnovou sobotu na Krumlovský vodácký maraton. Na tuhle akci jezdíme pravidelně už nejméně 6 let a pořád se nám ještě neomrzela. Svezení mimo sezónu, při nadlepšeném vodním stavu, v krásné přírodě a často i za krásného počasí se povede málokdy… Vždycky jsme ale absolvovali tuhle trasu z Vyššího Brodu do Českého Krumlova (36 km) mimo závod.

Až letos jsem se hecnul a rozhodl se jet s dcerou Markétou (t.č. studentkou FTVS) v závodním poli. Dali jsme si ambiciózní cíl – absolvovat trasu v čase do 3h. Nemaje vlastní deblkajak, byl jsem odkázán na půjčovny. Uspěl jsem v Hiku, kde mi půjčili mořský deblkajak Necky Amaruk. Původně jsem chtěl před závodem trochu potrénovat. Zvlášť když dcera v deblkajaku ještě nikdy neseděla. Ale na akci „Přes tři jezy“, kterou jsem si na tréning vytipoval, nebyl kajak k mání. Nakonec jsme tedy jeli na závod zcela nepřipravení s tím, že to dáme „na první dobrou“. Lidu a závodníků tu bylo požehnaně (údajně startovalo cca 500 lodí, 1000 závodníků z 22 zemí a 3 kontinentů  - nejdál to měli borci z JAR).

Po registraci, označení a úpravě lodi jsme šli hned na vodu, abychom se ještě před startem s dcerou trochu sehráli.  No, jakž takž nám to šlo.  To už se ale přiblížila 11 hodina a my se jeli nachystat do našeho startovacího boxu (startuje se po kategoriích v 5 min intervalech). Po startu je velká mela – spousta lodí na malém prostoru, voda vaří, každý chce získat co nejlepší pořadí, protože už po necelých 2 km je první jez, kde je velká tlačenice.  Zvolili jsme rozvážnou taktiku, když jsme se domluvili, že se nebudeme po startu tlačit dopředu a riskovat tak převržení v první šlajsně, kde není výjimkou, že ji projíždějí i 4 lodě najednou. Tenhle plán se nám jakž takž vyplatil právě jen na prvním jezu. Na Herbertově, kde se sjíždí do slalomového kanálu úzkou dřevěnou šupnou, už byla fronta, jak v plné sezóně . Tady jsme nakonec měli první problém, když do nás někdo ze zadoboku narazil těsně před vjetím na šupnu a poslal nás na skluz šikmo. Na srovnání takhle dlouhé a netočivé lodi už nebylo moc času. Naštěstí to spravilo vylehnutí na pádlo a silný motor v podobě dcery na háčku Pak se peloton trochu roztrhal a u dalších jezů už nás fronty nečekaly. Pokračovali jsme do Rožmberka, kde startovaly nafukovací lodě a SUPy.

Zdejší šlajsna patří mezi ty jednoduché. Dole vás pohoupe jen pár vlnek. Pak následuje velmi dlouhý úsek bez jezů, což pro mě bylo – paradoxně – špatně, protože mi chyběly průběžné cíle. Tak jsem aspoň pořád sledoval údaje z tripmetru na GPS a snažil se udržovat tempo nutné k dosažení stanoveného času. Myslel jsem si, že bez tréninku brzy vytuhneme, ale krize se naštěstí nedostavovala. A tak jsme stále v dobrém tempu a potřebném čase dorazili Na pískárnu, kde je povinný přeběh a občerstvení. U nás se s těžkou lodí nedalo o přeběhu mluvit, ale nějak jsme tu mrchu daným úsekem přetáhli.

Shltli jsme trochu čokolády, kus banánu a čaj a zase pospíchali dál. Teď už se jelo líp s vědomím, že máme 2/3 trasy za sebou, ale začínala nás dohánět absence tréninku. Nicméně vše už teď šlo v rychlém sledu.  Napřed nepříjemný volej před papírnou ve Větřní s úzkou retardérou,  pak jez u Papouščí skály, který dokáže potrápit nepříjemnou vlnou v podjezí, potom zase další volej na začátku Krumlova, zakončený šupnou Na Rechlích (to byl letos překvapivě nejtěžší jez – hodně lidí se tady koupalo a i my to zvládli jen tak tak).

A už jsme pospíchali na posledních pár jezů s vidinou, že cíl je už nedaleko. Tak rychle zdolat záludný jez U Liry, který se ale poslední dva roky jezdí přes korunu jezu (což je škoda, protože je to momentálně určitě nejtěžší jez na celé trase díky mohutné vlně v podjezí) a pak už hurá do centra Krumlova a do pohodové retardéry u Mrázkova mlýna. Není čas na koukání po krásách města  - bojujeme s časem – proto rychle na poslední jez, Jelení lávku. To býval taky těžký jez. Kdeže ale ty časy jsou . Po poslední přestavbě jezu je tu pomalá retardéra,  dobrá tak pro zákazníky vodáckých půjčoven splouvajících řeku stylem „korkový špunt“… Špatně pro diváky, dobře pro nás – nehrozilo zvrhnutí. Zbýval nám už jen závěrečný 300 m spurt, kde už mně (naštěstí až tady) dohnala netrénovanost a špatný pitný režim. S křečemi v rukou jsme proťali cílovou pásku v čase 3h 11 min.

Obsadili jsme tak celkové 212 místo a v naší kategorii (K2 mix) jsme skončili 9. Řekli byste – žádná sláva. Když si ale uvědomíte, že jsme závodili ve společné kategorii s rychlostními kajaky a karbonovými speciály (v nichž seděl i nějaký ten mistr světa či Evropy), je náš výsledek na plastové obludě víc než slušný (navíc pokud by existovala samostatná kategorie K2 mix - seakajak, byli bychom dokonce první). V cíli jsme pak pokecali s kamarády (potkali jsme tu např. i Tomáše Michala a spol. – vůbec jsem netušil, že na akci taky jedou – ještě máme na komunikaci uvnitř Kotvy co zlepšovat), dali si konečně pořádné jídlo a pak už jen čekali na příjezd zbytku naší party, která to i letos pojala jen jako volné splutí. Co říct na závěr?  Asi to, co jsme si řekli v cíli my dva s dcerou. Pojďme do toho příští rok znovu!

Ahoj

Petr Křivánek

FOTKY

Odkaz na stránky závodu: http://www.krumlovskymaraton.com/